Pík byl jedním z našich nejlepších bridžistů již v patnácti letech. Neměl však možnost se mezinárodně uplatnit až do roku 1959, kdy mu bylo téměř 30. Také v dalších letech byly naše mezinárodní styky velmi omezené. Na Západ jsme mohli pouze na placené pozvání. Mít cizí valuty bylo trestné a valuty na černém trhu byly fi nančně nedostupné. Když se nám podařilo vycestovat na Západ, byli jsme jako chudí příbuzní. Vozili jsme s sebou konzervy a chleba. Často jsme spali pod stany či v motokempech. V Paříži například Čenský spal ve vaně a Batík a já jsme se vyspali na nonstop striptýzu za pět franků. Navíc nám ministerstvo vnitra výjezd často nepovolilo. Když jsme dostali pozvání do Vichy, z párů  Kubišta – Hegner, Polák – Jireš, Textor – Klas, Čenský – Althof byli vyškrtnuti Hegner, Jireš, Textor a Althof.

Přes to vše, za těch devět let před emigrací, dosáhl Pík mnoha vynikajících úspěchů: Dva tituly v párových a čtyři tituly v týmových přeborech republiky, sedm titulů v pražské lize. Kvalifikoval se do každé reprezentace a pokaždé byl nejlepším hráčem. Většinou hrál bez střídání. Byl též jedním ze dvou hráčů, kteří získali titul mezinárodního mistra podle tehdejších norem.

Na mezinárodním festivalu v Sopotech vyhrál individuál a hlavní párový turnaj a skončil třetí v celkové klasifi kaci. Ve Vichy, na největším evropském párovém turnaji té doby, s několikatisícovou účastí předních světových hráčů, skončil na 6. místě. Za zmínku též stojí jeho týmová vítězství v  trojutkáních Itálie – Polsko – ČSR v Mariánkách, Polsko – Maďarsko – ČSR v Praze a v zápasech ČSR – Polsko v Poreči  i v Kovu Praha, ČSR – Francie ve Varšavě a další. Získal vítězství v párech i v týmech na turnaji v Ulmu.

Důležitější než jeho úspěchy je, že byl vždy naprosto korektní a obrovský kamarád. Například v Sopotech, kde mi došly peníze. Když jsem se rozhodl nehrát závěrečnou teamovou soutěž, Pík, který v párovém turnaji a v individuálu vyhrál peněžní ceny, okamžitě zaplatil vklady za můj tým, což mně  dodnes mrzí. Ve vzájemném utkání pak náhodou náš tým zvítězil, což odsunulo Píka z prvního na třetí místo za belgické reprezentanty.

I když jsme nyní daleko od sebe a naše styky jsou minimální, stále pokládám Píka za jednoho ze svých nejlepších přátel a nejlepšího bridžového partnera.