Vzpomínka na bridžové týdny v Mariánských
Lázních a na jejich organizátora.
V listopadu 2013 uplynulo deset let od smrti pana Vladimíra Krásy, bridžisty, který se zasloužil o zviditelnění československého bridže v celé Evropě. Jím organizované každoroční bridžové týdny v Mariánských Lázních navštěvovalo poměrně hodně cizinců, nejvíce jich přijíždělo ze Švédska, Polska, Nizozemska, Itálie a Belgie, ale i z Irska. Pro naši širší bridžovou špičku to v té době byla prakticky jediná možnost zahrát si proti kvalitním (někdy i elitním) hráčům z ciziny.
Nevím přesně, od kterého roku se tyto týdny konaly, my jsme se poprvé zúčastnili v roce 1972. Tehdy se hrálo v krásném prostředí hotelu Esplanade (až do roku 1976), potom se dva roky po sobě bridžisté přesunuli do hotelu na Klínovci (tehdy to ještě byl hotel!). Po této přestávce se bridž vrátil do Mariánek, ne však do Esplanade, ale do hotelu Krakonoš, tehdy velmi noblesního, kde se hrálo až do roku 1991. Poslední ročník tohoto krásného turnaje se hrál v roce 1992 v mariánskolázeňském Kasinu, ale to už turnaj skomíral, asi i kvůli společenským a ekonomickým změnám, ke kterým tehdy u nás došlo.
Finále týmů v Mariánských Lázních
Všechny turnaje, párové i týmové, měly – z dnešního pohledu – zvláštní atmosféru. V hotelu Esplanade bylo nepsaným pravidlem přijít na hlavní párový turnaj i na turnaj smíšených dvojic ve večerním oblečení, muži v oblecích a ženy v dlouhých šatech. V podobném oblečení účastníci absolvovali závěrečné rozdílení cen (bylo velmi slavnostní) a taneční večírek. A ještě něco: tehdy se ještě při hře kouřilo, a to někdy i hodně.
Pro Vás, čtenáře tohoto článku, to je asi již trochu zvláštní, ale třeba to na Vás „dýchne“ z některých fotek (pokud se pamětníci či zájemci chtějí podívat do složky Pár starších bridžových fotek na www.jjkulisan.rajce.idnes.cz).
Pan Krása byl výborný manažer, všichni oceňovali nejen perfektní organizaci celé akce, ale zejména nádherné vázy a mísy z českého křišťálu, které jako ceny každý rok zajistil (ještě jich máme pár schovaných).
Už jsem se zmínila, že nevím, kdy se bridžový týden v Mariánských Lázních konal poprvé, ale vím, že v roce 1969
bylo osm českých hráčů pozváno do špičkového klubu Oog in Al v nizozemském Utrechtu, jehož členové se s československými bridžisty v Mariánských Lázních spřátelili. Kromě Vladimíra Krásy to byli Zuzana Sajalová, Jaroslav Chvalina, jeho tehdejší partner Lumír Hořák, František Vlnař, Jiří Hamerník, Karel Pražák a Rudolf Kopp.
Přátelské hraní na terase hotelu
V Oog in Al mají dosud vystavenu křišťálovou vázu, kterou jim tehdy přivezli čeští bridžisté. Dosud žijící nizozemští hráči, kteří do Mariánských Lázní jezdívali (např. manželé Hans a Ineke Fresenovi) na české bridžové přátele nostalgicky vzpomínají..
Finále týmů v Mariánských Lázních
Bývá dobrým zvykem článek, související s bridžem, zakončit zajímavým rozdáním. Bohužel si z té doby pamatuji jen jednu partii z párového turnaje v roce 1972, kdy jsem bridž hrála teprve pár měsíců. Soupeř po mé pravici zahájil 1♠, následovala povzbudivá dražba na hru v pikách a pak přišel dotaz na esa od soupeře po mé levici. Zahajitel odpověděl 5♦. Právě nedávno jsem zaslechla cosi o výnosovém kontru a hle,
zde byla příležitost je použít, měla jsem totiž AK v kárech. Soupeři zbystřili pozornost a jako jediný pár v sále se na 33 fi gurových bodů zastavili na pěti pikách. Bohužel, až pozdě mi došlo, že jsem na výnosu já sama. Co tomu říkal můj partner, si naštěstí už nepamatuji, ale byla jsem odměněna milým poděkováním soupeřů za top.