LIMIT: OSOBY A OBSAZENÍ
LUDĚK PACHMAN – Šachový velmistr světové třídy. Prominentní komunista, zaměstnaný jako redaktor Rudého Práva, (který především hrál šachy), nadšený bridžista průměrné úrovně. Když mu konečně „šupiny spadly z očí“, stal se neohroženým kritikem totalitního režimu a Sovětské rozpínavosti. Byl zatčen, vězněn a mučen. Později s podlomeným zdravím, vypovězen do NSR, kde obdržel asyl. Odtud pokračoval v aktivní kritice sovětského bloku až do jeho rozpadu v 90-tých letech.
JOSEF ŠVEC – penzista, který hrával pouze „kuchyňský“ bridž, měl obrovskou snahu očistit bridžový slang od cizích výrazů. Obohatil češtinu řadou nových slov: dummy – tichý hráč; declarer – hlavní hráč; trick – zdvih; singleton – jedinka; entry – vstup; forcing – příkaz; snap – přebitek. Řada těchto výrazů se, pokud vím, dnes běžně používá, některé se však neujaly.
OLDA NOVOTNÝ – prvotřídní šachista a vynikající bridžista. Pracoval ve stejné budově se mnou. Začátkem šedesátých let se ukázalo nezbytné, rozšířit bridžovou základnu. Z toho důvodu jsem byl pověřen napsat bridžovou učebnici. Volba systému padla na „LIMIT“, protože to byl systém hraný většinou našich hráčů. Dnešní počítače tehdy neexistovaly a já nebyl zběhlý v psaní na stroji. Své rukopisy jsem předával panu Švecovi, ten pročistil můj pravopis, naklepal vše na stroji, zorganizoval do kapitol s rejstříky
(cross reference). Bylo to skutečně neocenitelnou pomocí. Do dvou měsíců jsme měli čistopis připravený k tisku.
S Luďkem jsme začali obíhat všechny možné redakce a nakladatelství. Dík jeho konexím se nám podařilo zainteresovat jednoho redaktora, který byl ochoten pokusit se vydání knihy zorganizovat. Když se mu konečně podařilo
protlačit tento projekt komunistickou censurou, narazil na novy zádrhel. Papír byl v té době úzký profi l. Na karetní učebnici nebylo možné zajistit žádný příděl papíru. Zdálo se, že tím vše sklaplo. O několik týdnů později zvoní telefon. Melantrich (vydavatelství) má prý zbytky kvalitního papíru z vydání nějaké propagační příručky, jsou ochotni to použít na tisk naši učebnice. Je však nutno si pospíšit, jinak by papír byl převeden zpět do inventury. Vydají však knihu, pouze jestli Pachman k ní napíše úvod.
Luděk měl za pár dní odjet na 6 neděl na Kubu hrát Capablancův Memoriál. V krátkém termínu napsal krásný úvod o karetních hrách od staré Číny, kde karty prý vznikly, přes středověk, kdy vězňové prý barvili karty svou krví, do moderních dob, kdy se karty staly lidovou zábavou. Když mě Luděk nezastihl v práci, předal Úvod Oldovi Novotnému, ten ho vložil do mého psacího stolu, ale nic mi o tom neřekl. Luděk odjel na Kubu a já jeho úvod nenašel.
Redakce nemohla držet papír přes měsíc. Pan Švec tedy napsal úvod sám. Velice tendenční, víceméně naznačující, že socialismus bez bridže nemůže existovat. Já to za Luďka podepsal a kniha šla do tisku. Jakmile se první výtisky objevily v prodejnách, nastal průšvih. Rudé Právo, Práce, Mladá Fronta, Literární Noviny, Host do Domu, zkrátka kdejaký tisk a pisálek placený od řádku se do bridžové knihy navezl. Není prý dostatek papíru pro školní učebnice, jak může někdo v socialismu propagovat karban, školomětský úvod od Pachmana nemá literární úroveň, atd. atd.
To bylo fiasko! Jak se k tomu postaví Luděk, až se vrátí? Jak dopadnou všichni, co se pro knihu angažovali? Moje nervy byly, jak se říká, v kýblu. Nic strašného se nestalo. Luděk se vrátil a jen mávnul rukou. Dokonce použil oblíbené Chruščovovo rčení z doby, kdy si Nikita ve Valném Shromáždění OSN sundal botu a mlátil s ní do stolu: „Psi štěkají a karavana jde dál“.
A karavana skutečně pokračovala na své cestě. Kritiky nám udělaly obrovskou reklamu. Kniha byla rozebrána během několika týdnů. Nové vydání sice nikdy povoleno nebylo, ale bridžová základna vzrostla z nějakých 50 hráčů na cca 1200. A tak se fi asko změnilo v triumf!
Luděk byl nadále neocenitelnou pomocí při jednáních s různými institucemi. Bez něj by se s námi nikdo nebavil. Vždy si dokázal udělat čas, když jsme ho potřebovali. V kritických letech fi guroval jako předseda Bridžové Asociace.
Vím, že se u nás hrává memoriál Oty Baumla. Myslím, že Luděk Pachman by si zasloužil od bridžistů podobnou pietní
vzpomínku.
Novotný, Ficek, Polák