Během let jsme byli úspěšní v mnohých bridžových soutěžích. Nemohu ale vymazat z paměti případy, kdy jsme měli úspěch na dosah ruky a „kyksli“, anebo provedli něco, čemu se všichni srdečně zasmáli.
Náš první zahraniční zájezd byl na Mezinárodní festival v maďarském Tihany na Balatonu. Jelo nás tam asi 10. Náš tým byl Honza Althof, Miloš Čenský, Zdeněk Pražák (Batík) a já. Rozhodli jsme se letět do Budapešti a pokračovat autobusem. Pro Batíka a mne to byla první letecká zkušenost. Ostřílení „letci“ nám dávali mnohé rady. Otevřít pusu nebo polykat, když ucítíme tlak v uších, či dát si vatu do uší, abychom chránili ušní bubínky, apod.
Let i cesta autobusem proběhly hladce, v Tihany nás čekal třídenní týmový turnaj. Vedli jsme si dobře. Poslední den si ale Batík začal stěžovat na bolesti hlavy. Přes několik chyb jsme to dotáhli do fi nále. Tam nás čekal debakl. Batík se nemohl koncentrovat, když vstal, trochu se motal, přeslechl několik hlášek a stále více si stěžoval na bolesti hlavy. Soupeři s námi zametli. Skončili jsme druzí, což stále byl úspěch.
Radost z úspěchu byla zkalena starosti o Batíka. Po návratu do Prahy šel okamžitě na pohotovost. Lékařský zákrok byl: Vyndání vaty z uší!